Ranní čtení
Jsem zavržen zpřed tvých očí, přece však opět chci pohledět na tvůj svatý chrám.
Ale Sijón říkal: Hospodin mě opustil, Panovník na mne zapomněl. Cožpak může žena zapomenout na své miminko a nesmilovat se nad synem svého lůna? I když ony mohou zapomenout, já však na tebe nezapomenu.
Zapomněl jsem, co je dobré. Takže jsem řekl: Je pryč moje síla i mé očekávání na pomoc od Hospodina. – Vzbuď se, Panovníku, proč spíš? Probuď se a neodvrhni nás navždy! – Proč říkáš, Jákobe, proč povídáš, Izraeli: Má cesta je před Hospodinem ukryta a mé právo mému Boha uniká? – V návalu rozhořčení jsem před tebou na chvíli skryl svou tvář, avšak ve věčném milosrdenství se nad tebou slituji, praví tvůj vykupitel Hospodin.
Proč jsi tak skleslá, má duše, proč jsi ve mně tak rozrušená? Jen čekej na Boha, vždyť mu budu znovu vzdávat chválu za spásu jeho přítomnosti, za svého Boha. – Ve všem jsme sužováni, ale nejsme vháněni do úzkých; býváme v nejistotě, ale nejsme zoufalí; jsme pronásledováni, ale nejsme opouštěni; jsme sráženi, ale nejsme ničeni.
Jon 2, 5 (MP); Iz 49, 14–15; Pl 3, 17–18; Ž 44, 24; Iz 40, 27; Iz 54, 8; Ž 43, 5; 2 K 4, 8–9
Večerní čtení
Nuzní a chudí hledají vodu, ale žádná není. Jejich jazyk je vyprahlý žízní. Já, Hospodin, jim odpovím.
Mnozí říkají: Kdo nám ukáže dobré? – Vždyť co člověk má ze vší své námahy a z honičky svého srdce, když se pod sluncem namáhá? Všechny jeho dny totiž přinášejí bolesti a jeho plahočení mrzutost; jeho mysl neutichne ani v noci. Je to všechno totiž jen marnost a honba za větrem.
Opustili mne, pramen živé vody a vykopali si cisterny, puklé cisterny, které vodu nedrží.
Toho, kdo ke mně přichází, jistě nevyženu ven. – Vyleji vody na žíznivého. – Blahoslavení ti, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.
Bože, ty jsi můj Bůh! Usilovně tě hledám, má duše po tobě žízní, mé tělo po tobě touží ve vyprahlé, vyschlé, bezvodé zemi.
Iz 41, 17; Ž 4, 7; Kaz 2, 22–23.17; Jr 2, 13; J 6, 37; Iz 44, 3; Mt 5, 6; Ž 63, 2