Ranní čtení
Miluji tě věčnou láskou, proto ti stále zachovávám milosrdenství.
My pak jsme zavázáni, bratři Pánem milovaní, stále za vás vzdávat díky Bohu, že si vás vybral jako prvotinu k záchraně v posvěcení ducha a víře v pravdu. K tomu vás i povolal skrze naše evangelium, abyste získali slávu našeho Pána Ježíše Krista. – On nás zachránil a povolal svatým povoláním ne podle našich skutků, nýbrž podle vlastního předsevzetí a podle milosti, kterou nám daroval v Kristu Ježíši před věčnými časy. – Tvé oči viděly můj zárodek a do tvé knihy se zapisovaly všechny dny – utvářely se, nebyl ani jeden z nich.
Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo věří v něho, nezahynul, ale měl věčný život.
V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on miloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy.
Jr 31, 3; 2 Te 2, 13–14; 2 Tm 1, 9; Ž 139, 16; J 3, 16 (NBK); 1 J 4, 10
Večerní čtení
Já jsem udělal a já pozvednu.
Ale nyní toto praví Hospodin, jenž tě stvořil, Jákobe, a který tě zformoval, Izraeli: Neboj se, neboť jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj. Když půjdeš přes vody, budu s tebou, a přes řeky, nezalijí tě. – Až do vašeho stáří jsem tu já, až do šedin vás já ponesu.
Jako orel dává do pohybu své hnízdo, vznáší se nad svými mláďaty, roztáhne svá křídla, uchopí je a nese je na svých perutích, Hospodin sám ho vedl. – Zvedal je a nosil je po všechny dávné dny.
Ježíš Kristus je tentýž včera i dnes, i na věky. – Jsem přesvědčen, že … ani výšina ani hlubina, ani žádné jiné stvoření nás nebude moci odloučit od Boží lásky, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.
Cožpak může žena zapomenout na své miminko a nesmilovat se nad synem svého lůna? I když ony mohou zapomenout, já však na tebe nezapomenu.
Iz 46, 4; Iz 43, 1–2; Iz 46, 4; Dt 32, 11–12; Iz 63, 9; Žd 13, 8; Ř 8, 38–39; Iz 49, 15