Ranní čtení
Hospodin mi byl oporou.
Jistě je klamné čekat pomoc z kopců a ruchu na horách, vždyť spása Izraele je v Hospodinu, našem Bohu. – Hospodin je má skála, má tvrz, můj vysvoboditel. Můj Bůh je má skála, v něm hledám útočiště; je můj štít a roh mé záchrany, můj nedobytný hrad.
Jásej a výskej, obyvatelko Sijóna, protože velikým je uprostřed tebe Svatý Izraele!
Hospodinův anděl táboří kolem těch, kdo se ho bojí, a vytrhuje je. Když úpěnlivě volají, Hospodin je vyslýchá, vysvobozuje je ze všech jejich soužení. – Příbytkem je Bůh dávnověký, pod tebou jsou paže věčné. – A tak s důvěrou říkejme: Pán je můj pomocník, nebudu se bát; co mi udělá člověk? – Vždyť kdo je Bohem kromě Hospodina? Kdo je skálou, ne-li náš Bůh? Tento Bůh mě odívá silou, on činí mou cestu bezúhonnou.
Boží milostí jsem to, co jsem.
Ž 18, 19; Jr 3, 23; Ž 18, 3; Iz 12, 6; Ž 34, 8.18; Dt 33, 27; Žd 13, 6; Ž 18, 32–33; 1 K 16, 10
Večerní čtení
My všichni jsme zabloudili jako ovce.
Řekneme-li, že žádný hřích nemáme, klameme sami sebe a pravda v nás není. – Není spravedlivého, není ani jednoho, není, kdo by rozuměl, není, kdo by horlivě hledal Boha. Všichni se odchýlili, společně se stali nepotřebnými.
Neboť jste bloudili jako ovce, ale nyní jste se obrátili k pastýři a strážci svých duší. – Bloudím jako ztracená ovce, hledej svého otroka, vždyť jsem na tvé příkazy nezapomněl!
Obnovuje mou duši, pro své jméno mě vodí po pravých stezkách.
Mé ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou a já jim dávám život věčný; nezahynou na věčnost a nikdo je nevytrhne z mé ruky.
Kdo z vás, má-li sto ovcí a jednu z nich by ztratil, nezanechá těch devadesát devět v pustině a nejde za tou ztracenou, dokud ji nenalezne?
Iz 53, 6; 1 J 1, 8; Ř 3, 10–12; 1 P 2, 25; Ž 119, 176; Ž 23, 3; J 10, 27–28; L 15, 4