23. února

Ranní čtení

Krev pokropení, která mluví lépe než Ábel.

Hle, Beránek Boží, který snímá hřích světa. – Beránek, ten zabitý od počátku světa. – Je nemožné, aby krev býků a kozlů odstraňovala hříchy. Když tedy vchází do světa, praví: Oběť a obětní dar jsi nechtěl, připravil jsi mi však tělo. V této vůli jsme posvěceni skrze oběť těla Ježíše Krista jednou provždy.

Ábel … přinesl z prvorozených svého stáda a z nich ty tučné části. A Hospodin shlédl na Ábela a na jeho obětní dar. – Kristus miloval nás a vydal sám sebe za nás jako dar a oběť Bohu v příjemnou vůni.

Přistupujme s opravdovým srdcem v plnosti víry, se srdcem očištěným od zlého svědomí a s tělem obmytým čistou vodou. – Máme smělou důvěru, že smíme vstoupit do svatyně Ježíšovou krví.

Žd 12, 24; J 1, 29; Zj 13, 8 (KR); Žd 10, 4–5.10; Gn 4, 4; Ef 5, 2; Žd 10, 22; Žd 10, 19

Večerní čtení

Kdo zná sílu tvého hněvu?

Od šesté hodiny nastala tma po celé zemi až do hodiny deváté. Kolem deváté hodiny zvolal Ježíš silným hlasem: „Eli, Eli, lema sabachthani?“ To jest: ‚Můj Bože, můj Bože, proč jsi mne opustil?‘ – Hospodin na něho nechal dopadnout vinu nás všech.

Nyní tedy není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši.

Když jsme tedy byli ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista. – Kristus nás vykoupil z prokletí Zákona tím, že se stal za nás prokletím.

Bůh na svět poslal svého Syna, toho jediného, abychom skrze něho měli život. V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on miloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy. –

Takže sám je spravedlivý a ospravedlňuje toho, kdo žije z víry Ježíšovy.

Ž 90, 11; Mt 27, 45–46; Iz 53, 6; Ř 8, 1; Ř 5, 1; Ga 3, 13; 1 J 4, 9–10; Ř 3, 26