Ranní čtení
Kéž ho mé promlouvání potěší – já se raduji v Hospodinu!
Pak tedy jabloň v lese mezi stromy, to je můj milý mezi mládenci. Po jeho stínu jsem zatoužila. Sedím a na jeho sladkém ovoci pochutnávám si. – Vždyť kdo v oblacích je roven Hospodinu? Kdo je podoben Hospodinu mezi Božími syny?
Můj milý, jiskrný a růžolící, znát je mezi statisíci. – Drahocenná perla. – Vládce králů země.
Hlavu má jak z ryzího zlata, černé jak havran kučery jeho kadeří. – Hlava nade vším. – A on je hlavou těla, církve.
Jeho líce záhon balzámový osetý kořením. – Nemohl se však skrýt.
Co lilie rty jeho kanoucí myrhou tekutou. – Nikdo nikdy takto nemluvil, jako mluví tento člověk.
Zjevem se Libanonu podobá, ušlechtilý jako ty cedry. – Rozjasni svou tvář nad svým otrokem. – Pozdvihni nad námi jas své tváře, Hospodine!
Ž 104, 34; Pís 2, 3; Ž 89, 7; Pís 5, 10; Mt 13, 46; Zj 1, 5; Pís 5, 11; Ef 1, 22; Ko 1, 18; Pís 5, 13; Mk 7, 24; Pís 5, 13; J 7, 46; Pís 5. 15; Ž 31, 17; Ž 4, 7
Večerní čtení
Můj Otče, je-li to možné, ať mne mine tento kalich. Avšak ne jak já chci, ale jak chceš ty.
Nyní je má duše rozrušena. Co mám říci? ‚Otče, zachraň mne od této hodiny‘? Vždyť proto jsem přišel k této hodině.
Neboť jsem sestoupil z nebe, ne abych činil svou vůli, ale vůli toho, který mne poslal. – Stal se poslušným až k smrti, a to smrti na kříži. – On ve dnech svého pozemského života s hlasitým křikem a slzami obětoval modlitby a úpěnlivé prosby tomu, který byl mocen ho zachránit ze smrti, a byl vyslyšen pro svou bohabojnost. Ačkoli to byl Syn, naučil se poslušnosti tím, co vytrpěl.
Či myslíš, že nemohu poprosit svého Otce, a on mi hned pošle víc než dvanáct legií andělů? – Tak je napsáno, že Kristus měl trpět a třetího dne vstát z mrtvých; a na základě jeho jména má být všem národům vyhlášeno pokání k odpuštění hříchů, počínajíc od Jeruzaléma.
Mt 26, 39; J 12, 27; J 6, 38; Fp 2, 8; Žd 5, 7–8; Mt 26, 53; L 24, 46–47