Ranní čtení
Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám.
Svět pomíjí i jeho žádost. – Jak pouhý stín člověk životem kráčí, marně se trápí, marně hromadí, nevěda ani, kdo to podědí! – Jaký jste tehdy měli užitek z těch věcí, za něž se nyní stydíte? Neboť jejich konec je smrt.
Marto, Marto, děláš si starosti a znepokojuješ se mnoha věcmi, jedno je však potřeba. Marie si vybrala dobrý díl, jenž jí nebude odňat.
Chci, abyste byli bez starostí.
Toto jsem vám pověděl, abyste ve mně měli pokoj. Ve světě máte soužení. Ale buďte dobré mysli, já jsem přemohl svět. – Sám Pán pokoje nechť vám daruje pokoj vždy a každým způsobem. – Ať ti Hospodin žehná a chrání tě! Ať nad tebou Hospodin rozjasní svou tvář a je ti milostiv! Ať k tobě Hospodin pozvedne svou tvář a zahrne tě pokojem!
J 14, 27; 1 J 2, 17; Ž 39, 7 (B21); Ř 6, 21; L 10, 41–42; 1 K 7, 32; J 16, 33; 2 Te 3, 16; Nu 6, 24–26
Večerní čtení
Duch pomáhá v našich slabostech.
Utěšitel, ten Duch Svatý. – Nevíte, že vaše tělo je svatyní svatého Ducha, který je ve vás a kterého máte od Boha? – Neboť Bůh je ten, který ve vás působí.
Nevíme, za co bychom se měli modlit, jak je potřeba, ale sám Duch oroduje za nás nevýslovným sténáním. A Ten, který zkoumá srdce, ví, jaké je smýšlení Ducha, že podle Boží vůle prosí za svaté.
On přece ví, jak jsme utvořeni, pamatuje, že jsme prach. – Nalomenou třtinu nezlomí a hasnoucí knot neuhasí.
Duch je sice ochotný, ale tělo slabé.
Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek. Dává mi uléhat na travnatých pastvinách, přivádí mě k vodě na místech odpočinku.
Ř 8, 26 (NBK); J 14, 26 (NBK); 1 K 6, 19; Fp 2, 13; Ř 8, 26–27 (NBK); Ž 103,14; Iz 42, 3; Mt 26, 41; Ž 23, 1–2