Ranní čtení
Modlete se v Duchu Svatém.
Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, ho musí uctívat v duchu a v pravdě. – Neboť skrze něho jedni i druzí máme přístup k Otci v jednom Duchu.
Můj Otče, je-li to možné, ať mne mine tento kalich. Avšak ne jak já chci, ale jak chceš ty.
Duch pomáhá v našich slabostech. Vždyť ani nevíme, za co bychom se měli modlit, jak je potřeba, ale sám Duch oroduje za nás nevýslovným sténáním. A Ten, který zkoumá srdce, ví, jaké je smýšlení Ducha, že podle Boží vůle prosí za svaté. – A to je ta naprostá důvěra, kterou máme k němu, že když bychom o něco žádali podle jeho vůle, slyší nás. – Když však přijde On, Duch Pravdy, uvede vás do veškeré pravdy.
Každou modlitbou a prosbou se v každý čas modlete duchem a k tomu bděte s veškerou vytrvalostí a prosbou za všechny svaté.
Ju 20; J 4, 24 (NBK); Ef 2, 18; Mt 26, 39; Ř 8, 26–27 (NBK); 1 J 5, 14; J 16, 13; Ef 6, 18
Večerní čtení
Pro strom je naděje: Jestliže bude vyťat, zase obrazí, jeho ratolest nepřestane růst.
Nalomenou třtinu nezlomí. – Obnovuje mou duši.
Zármutek podle Boží vůle působí pokání ke spáse, a toho není proč litovat, zármutek po způsobu světa však působí smrt. – Každá výchova se ovšem v tu chvíli nezdá být radostná, ale krušná; potom však vydává pokojné ovoce spravedlnosti těm, kteří jsou jí vycvičeni.
Dokud jsem nebyl pokořen, bloudil jsem; teď však zachovávám tvé slovo. – Po tom všem, co na nás přišlo pro naše zlé skutky a pro naši velikou vinu, jsi nás ty, Bože náš, nepotrestal za naše nepravosti, jak jsme zasloužili, ale dal jsi nám takto vyváznout.
Neraduj se nade mnou, má nepřítelkyně. Ačkoliv jsem padl, povstanu, přestože pobývám v temnotě, Hospodin je mým světlem. Vyvede mě na světlo a budu hledět na jeho spravedlnost.
Jb 14, 7; Iz 42, 3; Ž 23, 3; 2 K 7, 10; Žd 12, 11; Ž 119, 67; Ezd 9, 13; Mi 7, 8–9