Ranní čtení
Z námahy své duše uvidí ovoce a nasytí se.
Ježíš … řekl: „Dokonáno jest.“ Naklonil hlavu a odevzdal ducha. – Toho, který hřích nepoznal, za nás učinil hříchem, abychom se my v něm stali Boží spravedlností.
Ten lid jsem utvořil pro sebe: budou vypravovat moji chválu. – Skrze církev se tak nyní má stát známou vládám a autoritám v nebesích přerozmanitá Boží moudrost, podle odvěkého úmyslu, který uskutečnil v Kristu Ježíši, našem Pánu. – Aby ukázal v budoucích dobách oplývající bohatství své milosti v dobrotě k nám v Kristu Ježíši.
V něm i vy, … když jste uvěřili, v něm jste byli zapečetěni zaslíbeným Duchem Svatým, jenž je závdavkem našeho dědictví až do vykoupení získaného vlastnictví k chvále jeho slávy. – Vy však jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid určený k Božímu vlastnictví, abyste rozhlásili mocné skutky toho, jenž vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.
Iz 53, 11; J 19, 30; 2 K 5, 21; Iz 43, 21; Ef 3, 10–11; Ef 2, 7; Ef 1, 13–14; 1 P 2, 9
Večerní čtení
Ve dni pokušení v pustině.
Ať nikdo, kdo je pokoušen, neříká: Jsem pokoušen od Boha. Bůh nemůže být pokoušen ke zlému a sám také nikoho nepokouší. Každý, kdo je pokoušen, je strháván a váben svou vlastní žádostivostí. Žádostivost pak počne a rodí hřích.
V pustině propadli chtivosti, v pusté krajině pokoušeli Boha.
Ježíš pak plný Ducha Svatého … Duch ho vodil pustinou čtyřicet dní a Ďábel ho pokoušel. V oněch dnech Ježíš nic nesnědl, a když se skončily, vyhladověl. Ďábel mu řekl: Jsi-li Syn Boží, řekni tomuto kameni, ať se stane chlebem.
Protože sám vytrpěl pokušení, může pomoci těm, kteří jsou pokoušeni. – Šimone, Šimone, … Satan si vás vyžádal, aby vás vytříbil jako pšenici. Já jsem však poprosil za tebe, aby nezanikla tvá víra.
Žd 3, 8; Jk 1, 13–15; Ž 106, 14; Lk 4, 1–3; Žd 2, 18; Lk 22, 31–32