Ranní čtení
Toto je ustanovení o velikonočním beránku: Žádný cizinec z něho nebude jíst.
Máme oltář, z něhož nemají právo jíst ti, kdo slouží stánku. – Nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit Boží království. – Byli jste v tom čase bez Krista, odcizeni společenství Izraele, bez účasti na smlouvách zaslíbení, bez naděje a bez Boha na světě. Ale nyní v Kristu Ježíši vy, kteří jste byli kdysi daleko, stali jste se blízkými v krvi Kristově.
Neboť on je náš pokoj; on oboje učinil jedním … ve svém těle zrušil nepřátelství – Zákon s jeho příkazy a ustanoveními –, aby v sobě z těch dvou stvořil jednoho nového člověka, učinil pokoj.
Proto již nejste cizinci a přistěhovalci, nýbrž spoluobčané svatých a patříte do Boží rodiny.
Hle, stojím u dveří a tluču; kdo by uslyšel můj hlas a otevřel dveře, k tomu vejdu a budu s ním večeřet a on se mnou.
Ex 12, 43; Žd 13, 10; J 3, 3; Ef 2, 12–13; Ef 2, 14–15; Ef 2, 19; Zj 3, 20
Večerní čtení
(Ježíš) pomodlil se potřetí, říkaje opět stejnou prosbu.
On ve dnech svého pozemského života s hlasitým křikem a slzami obětoval modlitby a úpěnlivé prosby tomu, který byl mocen ho zachránit ze smrti.
Poznejme, usilujme poznat Hospodina! – Buďte … v modlitbě vytrvalí. – Každou modlitbou a prosbou se v každý čas modlete duchem a k tomu bděte s veškerou vytrvalostí a prosbou. – Oznamujte Bohu své žádosti v modlitbě a prosbě s děkováním. A pokoj Boží, který převyšuje všechno porozumění, bude střežit vaše srdce a vaše myšlenky v Kristu Ježíši.
Avšak ne jak já chci, ale jak chceš ty. – To je ta naprostá důvěra, kterou máme k němu, že když bychom o něco žádali podle jeho vůle, slyší nás.
Měj rozkoš z Hospodina, on naplní prosby tvého srdce. Uval na Hospodina svou cestu a důvěřuj mu, on bude jednat.
Mt 26, 44; Žd 5, 7; Oz 6, 3; Ř 12, 12; Ef 6, 18; Fp 4, 6–7; Mt 26, 39; 1 J 5, 14; Ž 37, 4–5