Ranní čtení
Bůh mě učinil plodným v zemi mého soužení.
Požehnaný Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškerého povzbuzení, který nás povzbuzuje v každém našem soužení, abychom i my mohli povzbuzovat ty, kteří jsou v jakémkoli soužení, tím povzbuzením, kterým Bůh povzbuzuje nás. Neboť jako se na nás rozhojňují Kristova utrpení, tak se skrze Krista rozhojňuje i naše povzbuzení.
Usedne a jako tavič pročišťuje stříbro, tak pročistí syny Leviho. – Jste nyní nakrátko, je-li to nutné, zarmouceni rozličnými zkouškami, aby osvědčenost vaší víry, vzácnější než pomíjející zlato, jež je zkoušeno ohněm, byla nalezena k chvále, slávě a cti při zjevení Ježíše Krista. – Pán však stál při mně a posilnil mě.
Ti, kteří trpí podle vůle Boží, ať v konání dobra svěří své duše věrnému Stvořiteli.
Gn 41, 52; 2 K 1, 3–5; Mal 3, 3 (B21); 1 P 1, 6–7; 2 Tm 4, 17; 1 P 4, 19
Večerní čtení
A tak zůstává sobotní odpočinutí Božímu lidu.
Tam ničemové zanechali nepokoje, tam odpočinou únavou vysílení; tam vězňové zůstali spolu bezstarostní, neslyšeli hlas biřice.
Blahoslavení mrtví, kteří od této chvíle umírají v Pánu! … Odpočinou od svých prací, neboť jejich skutky jdou s nimi.
Náš přítel Lazar usnul. …Ježíš však mluvil o jeho smrti, zatímco oni si mysleli, že mluví o přirozeném spánku.
Pokud jsme totiž v tomto stanu, sténáme a je nám těžko. – Ale i my, kteří máme prvotiny Ducha, sami v sobě sténáme, očekávajíce synovství, to jest vykoupení svého těla.
V té naději jsme byli zachráněni; naděje však, kterou je vidět, není naděje. …Ale doufáme-li v to, co nevidíme, očekáváme to s vytrvalostí.
Žd 4, 9; Jb 3, 17–18; Zj 14, 13; J 11, 11.13; 2 K 5, 4; Ř 8, 23; Ř 8, 24–25