Ranní čtení
Kozel na sobě ponese všechny jejich viny do nepřístupné země. V pustině kozla vypustí.
Jak daleko je východ od západu, tak od nás vzdálil naše přestoupení. – V oněch dnech a v onom čase, je Hospodinův výrok, bude vyhledávána vina Izraele, ale žádná nebude, a hříchy Judy, ale nebudou nalezeny, protože těm, které zanechám, odpustím. – Všechny naše hříchy uvrhneš do hlubin moře. Kdo je Bůh jako ty, který snímá vinu?
My všichni jsme zabloudili jako ovce, jeden každý jsme se obrátili na svou cestu, a Hospodin na něho nechal dopadnout vinu nás všech. – Jejich provinění on sám ponese. Proto mu dám podíl ve velikých zástupech a s nespočetnými bude dělit kořist, protože vylil na smrt svou duši a byl započten mezi vzpurné. On odnesl hřích mnohých a je přímluvcem za vzpurné. – Beránek Boží, který snímá hřích světa.
Lv 16, 22; Ž 103, 12; Jr 50, 20; Mi 7, 19.18; Iz 53, 6; Iz 53, 11–12; J 1, 29
Večerní čtení
Vždyť kdo ti dává vyniknout? Co z toho, co máš, jsi nedostal?
Boží milostí jsem to, co jsem. – On se rozhodl a zplodil nás slovem pravdy. – Nezáleží tedy na tom, kdo chce, ani na tom, kdo běží, ale na Bohu, který se smilovává. – Kde je tedy chlouba? Byla vyloučena! – Kristus Ježíš, jenž se nám stal moudrostí od Boha, spravedlností, posvěcením i vykoupením, … jak je napsáno: ‚Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu.‘
Také vás vzkřísil, když jste byli mrtví pro svá provinění a pro své hříchy, v nichž jste kdysi žili podle věku tohoto světa, podle vládce mocnosti vzduchu, ducha, který nyní působí v synech neposlušnosti. Mezi nimi jsme kdysi i my všichni žili v žádostech svého těla, dělali jsme to, co se líbilo tělu a mysli, a tak jsme byli svou přirozeností děti hněvu tak jako ostatní. – Ale dali jste se omýt, byli jste posvěceni, byli jste ospravedlněni ve jménu našeho Pána Ježíše Krista a v Duchu našeho Boha.
1 K 4, 7; 1 K 15, 10; Jk 1, 18; Ř 9, 16; Ř 3, 27; 1 K 1, 30–31; Ef 2, 1–3; 1 K 6, 11