Ranní čtení
Mocný mi učinil veliké věci. Svaté je jeho jméno.
Kdo je mezi bohy jako ty, Hospodine? Kdo je jako ty, vznešený v svatosti, budící bázeň slavnými skutky, činící divy? – Mezi bohy není nikdo jako ty, Panovníku, není nic jako tvé skutky. – Kdo by se nebál tebe, Pane, a neoslavoval tvé jméno? Neboť ty jediný jsi svatý. – Buď posvěceno tvé jméno.
Požehnaný Pán, Bůh Izraele, protože navštívil a vykoupil svůj lid.
Kdo to přichází z Edómu, v rudém rouchu z Bosry? Kdo je ten velebný ve svém oděvu, který kráčí ve své velké síle? Já, který mluvím spravedlivě, mocný k záchraně. – Oděl jsem hrdinu pomocí, vyvýšil jsem vybraného z lidu.
Tomu pak, kdo je mocen podle síly, kterou působí v nás, učinit daleko více nade všechno, co žádáme nebo co si můžeme pomyslet, jemu buď sláva!
Lk 1, 49; Ex 15, 11; Ž 86, 8; Zj 15, 4; Mt 6, 9; Lk 1, 68; Iz 63, 1; Ž 89, 20; Ef 3, 20–21
Večerní čtení
Chermónská rosa, jež padá.
Hora Síon, což je Chermón, – Tam totiž Hospodin přikázal své požehnání, život až navěky. – Budu pro Izrael jako rosa; pokvete jako lilie, zapustí své kořeny jako libanonský cedr.
Jako déšť ať kane má nauka, jak rosa ať plyne má řeč, jako sprška na trávu a jako přeháňka na zeleň. – Tak jako déšť či sníh padá z nebe a nevrací se tam zpět, nýbrž zavlažuje zemi a činí ji plodnou a úrodnou – dává zrno tomu, kdo rozsévá, a chléb tomu, kdo jí – tak bude mé slovo, které vyjde z mých úst: Nenavrátí se ke mně s prázdnou, nýbrž vykoná to, co si přeji, a zdárně dokáže to, k čemu ho pošlu.
Bůh dává Ducha bez odměřování. – Z jeho plnosti jsme my všichni vzali, milost za milostí. – Jako vonný olej na hlavě, stékající na vous, na vous Áronův, stékající na otvor jeho roucha.
Ž 133, 3; Dt 4, 48; Ž 133, 3; Oz 14, 6; Dt 32, 2; Iz 55, 10–11; J 3, 34; J 1, 16; Ž 133, 2