Ranní čtení
Sloužil jsem Pánu se vší pokorou.
Kdo by se chtěl mezi vámi stát velkým, bude vaším služebníkem; a kdo by chtěl být mezi vámi první, bude vaším otrokem. Stejně jako Syn člověka nepřišel, aby si nechal posloužit, ale aby posloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.
Myslí-li si totiž někdo, že je něco, ačkoli nic není, klame sám sebe. – Skrze milost, která mi byla dána, pravím každému, kdo je mezi vámi: Nesmýšlejte výš, než je třeba smýšlet, ale smýšlejte tak, abyste jednali rozumně, podle toho, jakou míru víry udělil každému Bůh. – Když uděláte všechno, co je vám nařízeno, říkejte: Jsme neužiteční služebníci. Udělali jsme, co jsme byli povinni udělat.
Toto je naše chlouba:… že jsme si na světě … počínali v prostotě a Boží upřímnosti, ne v tělesné moudrosti, nýbrž v Boží milosti. – Tento poklad máme však v hliněných nádobách, aby přemíra té moci byla z Boha, a ne z nás.
Sk 20, 19; Mt 20, 26–28; Ga 6, 3; Ř 12, 3; L 17, 10 (NBK); 2 K 1, 12; 2 K 4, 7
Večerní čtení
Jeden každý jsme se obrátili na svou cestu.
Noe … vysázel vinici. Jednou pil víno, opil se. – (Abram) řekl své ženě Sáraji: … Říkej prosím, že jsi má sestra, aby se mi díky tobě vedlo dobře. – Izák řekl Jákobovi: … Ty jsi skutečně můj syn Ezau? Odpověděl: Jsem. – Mojžíš … mluvil nerozvážně. – Muži si tedy vzali z jejich zásob, aniž se zeptali na Hospodinův příkaz. Jozue s nimi dojednal pokoj. – David činil to, co bylo správné v Hospodinových očích, a po všechny dny svého života se neodvrátil od ničeho, co mu přikázal, kromě záležitosti Urijáše Chetejského.
Tito všichni došli svědectví skrze víru. – Jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí skrze vykoupení, které je v Kristu Ježíši. – Hospodin na něho nechal dopadnout vinu nás všech.
Já to nedělám kvůli vám, je výrok Panovníka Hospodina, to ať je vám známo. Styďte se a hanběte se za své cesty.
Iz 53, 6; Gn 9, 20–21; Gn 12, 11.13; Gn 27, 21.24; Ž 106, 32–33; Joz 9, 14–15; 1 Kr 15, 5; Žd 11, 39 (MP); Ř 3, 24; Iz 53, 6; Ez 36, 32