Ranní čtení
Otevři mi oči, abych viděl divy tvého zákona.
Potom otevřel jejich mysl, aby rozuměli Písmu. – Vám je dáno poznat tajemství nebeského království, ale jim to dáno není. – Vzdávám ti chválu, Otče, Pane nebe i země, že jsi skryl tyto věci před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je maličkým. Ano, Otče, protože tak se ti zalíbilo. – A my jsme nepřijali ducha světa, ale Ducha, který je z Boha, abychom věděli, co nám Bůh daroval. – A jak vzácné jsou pro mě tvé úmysly, Bože! Jak mnoho jich je! Kdybych je chtěl spočítat, je jich víc než písku! – Ó hlubino bohatství a moudrosti i poznání Božího! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a nepostižitelné jeho cesty! Kdo poznal Pánovu mysl a kdo se stal jeho rádcem? Vždyť z něho a skrze něho a pro něho jsou všechny věci. Jemu buď sláva na věky. Amen.
Ž 119, 18; L 24, 45; Mt 13, 11; Mt 11, 25–26; 1 K 2, 12; Ž 139, 17–18; Ř 11, 33–34.36
Večerní čtení
En-Hakkore (Pramen volajícího)
Kdybys znala ten Boží dar a věděla, kdo je ten, který ti říká: ‚Dej mi napít‘, požádala bys ty jeho a on by ti dal živou vodu. – Žízní-li kdo, ať přijde ke mně a pije! To řekl o Duchu, kterého měli přijmout ti, kteří v něho uvěřili.
Vyzkoušejte mě takto, praví Hospodin zástupů, zdali vám neotevřu nebeské průduchy a nevyleji na vás požehnání, dokud nebude dostatek. – Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše Otec z nebe dá Ducha Svatého těm, kteří ho žádají. – Žádejte, a bude vám dáno, hledejte, a naleznete.
Protože jste synové, vyslal Bůh ducha svého Syna do našich srdcí, ducha, který volá: ‚Abba, Otče.‘ – Nepřijali jste ducha otroctví, abyste se opět báli, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče!
Sd 15, 19; J 4, 10; J 7, 37.39; Mal 3, 10; L 11, 13; L 11, 9; Ga 4, 6; Ř 8, 15