Ranní čtení
Ten, kdo obětuje oběť díků, ten mě oslaví.
Ať ve vás bohatě přebývá Kristovo slovo ve vší moudrosti. Vyučujte a napomínejte jedni druhé žalmy, chvalozpěvy a duchovními písněmi; s vděčností zpívejte svým srdcem Pánu. A všechno, cokoli děláte slovem nebo skutkem, všechno to čiňte ve jménu Pána Ježíše a děkujte skrze něj Bohu a Otci.
Oslavujte … Boha svým tělem i svým duchem, což obojí je Boží.
Vy jste ‚… královské kněžstvo, … abyste rozhlásili mocné skutky‘ toho, jenž vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla. – I vy sami jako živé kameny jste budováni jako duchovní dům ve svaté kněžstvo, abyste přinášeli duchovní oběti, příjemné Bohu skrze Ježíše Krista. – Skrze něho tedy přinášejme Bohu stále oběť chvály, to jest ovoce rtů, vyznávajících jeho jméno.
Má duše se chlubí Hospodinem. Pokorní to uslyší a budou se radovat. Velebte se mnou Hospodina! Vyvyšujme společně jeho jméno!
Ž 50, 23; Ko 3, 16–17 (NBK); 1 K 6, 20 (NBK); 1 P 2, 9; 1 P 2, 5; Žd 13, 15; Ž 34, 3–4
Večerní čtení
Vtáhni mě za sebou, pojďme honem!
Miluji tě věčným milováním, proto jsem tě přitáhl laskavostí. – Táhl jsem je lidskými provazy, pouty lásky. – A já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všechny k sobě. – Hle, Beránek Boží! – A jako Mojžíš vyvýšil hada v pustině, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný.
Koho mám na nebesích? A jsem-li s tebou, nemám na zemi zalíbení. – My milujeme, neboť on první miloval nás.
Ozval se můj milý, toto mi praví: Vstávej, má lásko, pojď, ty má krásko. Vždyť skončila už zima, pominuly deště, jsou ty tam. Květinky z půdy prokvétají, přišel čas révu prořezat, hrdliččin hlas je slyšet po kraji. Na fíkovníku dozrávají fíky první, réví už rozkvétá, vydává vůni. Vstávej, má lásko, pojď, ty má krásko.
Pís 1, 4; Jr 31, 3 (MP); Oz 11, 4; J 12, 32; J 1, 36; J 3, 14–15; Ž 73, 25; 1 J 4, 19; Pís 2, 10–13