Ranní čtení
Celý zbytek býčka vynese ven za tábor na čisté místo, kam se vysypává popel, a spálí ho ohněm na dříví.
Vzali Ježíše a odváděli ho. Sám si nesl kříž a vyšel na místo zvané Místo lebky, které se hebrejsky nazývá Golgota. Tam ho ukřižovali. – Těla těch zvířat, jejichž krev je veleknězem vnášena za hřích do svatyně, jsou spalována venku za táborem. Proto také Ježíš, aby svou vlastní krví posvětil lid, trpěl venku za branou. Tak tedy vycházejme k němu ven za tábor, nesouce jeho potupu. – Účast na jeho utrpeních.
Když máte podíl na Kristových utrpeních, radujte se, abyste se stejně radovali a jásali i při zjevení jeho slávy. – To naše nynější lehké soužení nám totiž působí nesmírně veliké břímě věčné slávy.
Lv 4, 12; J 19, 16–18; Žd 13, 11–13; Fp 3, 10; 1 P 4, 13; 2 K 4, 17
Večerní čtení
Bůh stvořil člověka ke svému obrazu.
Jsme-li tedy rodem Božím, nesmíme se domnívat, že božstvo je podobno zlatu nebo stříbru nebo kamenu, výtvoru lidské zručnosti a důmyslu.
Bůh, bohatý v milosrdenství, pro svou velikou lásku, kterou nás miloval, i když jsme byli mrtvi pro svá provinění, obživil nás spolu s Kristem. Jsme jeho dílo, stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým skutkům, které Bůh předem připravil, abychom v nich žili. – Neboť ty, které předem poznal, také předem určil, aby byli připodobněni obrazu jeho Syna, tak aby on byl prvorozený mezi mnoha bratřími.
Víme však, že až se zjeví, budeme mu podobni, protože ho uvidíme takového, jaký je. – Až procitnu, budu nasycen tvým zjevem.
Kdo vítězí, dostane toto jako dědictví; budu mu Bohem a on mi bude synem. – Jsme-li však děti, jsme i dědicové – dědicové Boží a spoludědicové Kristovi.
Gn 1, 27; Sk 17, 29; Ef 2, 4–5.10; Ř 8, 29; 1 J 3, 2; Ž 17, 15; Zj 21, 7; Ř 8, 17