Ranní čtení
Ty jsi mou duši láskou vyňal z propasti zkázy.
Bůh na svět poslal svého Syna, toho jediného, abychom skrze něho měli život. V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on miloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy.
Kdo je Bůh jako ty, který snímá vinu a promíjí přestoupení ostatku svého dědictví? Nebude držet neustále svůj hněv, protože má zalíbení v milosrdenství. Znovu se nad námi slituje, pošlape naše viny a všechny naše hříchy uvrhneš do hlubin moře. – Hospodine, můj Bože, křičel jsem k tobě a tys mě uzdravil. Hospodine, vyvedl jsi mou duši z podsvětí, obživil jsi mě, abych nesestoupil do jámy. – Když ve mně umdlévala má duše, rozpomínal jsem se na Hospodina, má modlitba pronikla k tobě do tvého svatého chrámu. – Očekával jsem na Hospodina … Vytáhl mě z hlučící jámy, z blátivého bahna a postavil mé nohy na skálu.
Iz 38, 17 (MP); 1 J 4, 9–10; Mi 7, 18–19; Ž 30, 3–4; Jon 2, 8; Ž 40, 2–3
Večerní čtení
Ty (věci), které jsou.
Nyní vidíme jako v zrcadle, zastřeně. – Nyní však ještě nevidíme, že je mu všechno poddáno.
A máme ještě pevnější prorocké slovo. Dobře činíte, že se ho držíte jako světla, které svítí v temném místě, dokud se nerozbřeskne den a jitřenka nevzejde ve vašich srdcích. – Tvé slovo je lampou pro mé nohy, je světlem na mé stezce.
Milovaní, pamatujte na slova předpověděná od apoštolů našeho Pána Ježíše Krista. Říkali vám: Na konci času budou posměvači, kteří budou žít podle svých vlastních bezbožných žádostí. – Duch výslovně praví, že v posledních dobách někteří odstoupí od víry, přidržujíce se bludných duchů a učení démonů,
Dítky, je poslední hodina! – Noc pokročila, den se přiblížil. Odložme proto skutky tmy a oblečme zbroj světla.
Zj 1, 19; 1 K 13, 12; Žd 2, 8; 2 P 1, 19; Ž 119, 105; Ju 17–18; 1 Tm 4, 1; 1 J 2, 18; Ř 13, 12