Ranní čtení
Hospodin zkoumá srdce.
Cestu spravedlivých totiž Hospodin zná, cesta ničemů se ztrácí. – Hospodin ukáže, kdo mu patří, kdo je svatý. – Tvůj Otec, který vidí v skrytu, ti odplatí zjevně.
Vyzpytuj mě, Bože, a poznej mé srdce, zkoumej mě a poznej mé myšlení a pohleď, není-li ve mně cesta trápení, a veď mě cestou věčnosti! – V lásce není strach, ale dokonalá láska strach zahání.
Panovníku, před tebou jsou všechny mé tužby, mé vzdychání není před tebou skryto. – Když můj duch ve mně umdlévá, ty znáš moji stezku. – A ten, který zkoumá srdce, ví, jaké je myšlení Ducha, totiž že se podle Boha přimlouvá za svaté.
Pevný základ Boží stojí, maje tuto pečeť: ‚Pán zná ty, kdo jsou jeho‘, a ‚ať se odvrátí od nepravosti každý, kdo vyslovuje Pánovo jméno‘.
Př 21, 2; Ž 1, 6; Nu 16, 5; Mt 6, 6; Ž 139, 23–24; 1 J 4, 18; Ž 38, 10; Ž 142, 4; Ř 8, 27; 2 Tm 2, 19
Večerní čtení
Večer se uhostí pláč, ale ráno jásot.
Aby se nikdo nezmítal v těchto souženích. Sami přece víte, že k tomu tu jsme. Vždyť když jsme byli u vás, předem jsme vám říkali, že nás čeká soužení. – Ve mně máte pokoj. Ve světě máte soužení. Ale buďte dobré mysli, já jsem přemohl svět.
Až procitnu, budu nasycen tvým zjevem. – Noc pokročila, den se přiblížil. – Je jako svítání, když vychází slunce, ráno bez oblaků, od jeho záře po dešti vyrůstá tráva ze země.
Navždy pohltí smrt a Panovník Hospodin setře slzy z každé tváře. – A smrti již nebude, ani žalu ani křiku ani bolesti již nebude, neboť první věci pominuly. – Potom my živí, kteří tu budeme ponecháni, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích do vzduchu k setkání s Pánem. Proto se těmito slovy navzájem povzbuzujte.
Ž 30, 6; 1 Te 3, 3–4; J 16, 33; Ž 17, 15; Ř 13, 12; 2 S 23, 4; Iz 25, 8; Zj 21, 4; 1 Te 4, 17.18