Ranní čtení
Když jsem se unáhlil, řekl jsem, že jsem zapuzen od tvých očí. Tys ale vyslyšel mé úpěnlivé prosby, když jsem k tobě volal.
Topím se v hlubokém bahně a pevného místa není! Klesám do vodních hlubin, strhává mě proud! – Na mou hlavu natekla voda. Řekl jsem: Jsem ztracen. Ze dna cisterny jsem vzýval tvé jméno, Hospodine. Uslyšel jsi můj hlas: Nezavírej své ucho před mojí prosbou o úlevu, před mým voláním o pomoc. Přiblížil ses v den, kdy jsem tě volal. Řekl jsi: Neboj se!
Což mě Panovník zavrhl navěky? Nikdy již neprojeví své zalíbení? Což jeho milosrdenství nadobro skončilo? Nebude už mluvit k dalším pokolením? Což Bůh zapomněl na smilování? Cožpak zavřel v hněvu své slitování? Řekl jsem tedy: Mou bolestí je, že se změnila pravice Nejvyššího. Připomínám si Hospodinovy činy, ano, vzpomínám na tvé divy v dávnověku. – Jak bych nevěřil, že budu hledět na Hospodinovu dobrotu v zemi živých!
Ž 31, 23; Ž 69, 3; Pl 3, 54–57; Ž 77, 8–12; Ž 27, 13
Večerní čtení
Bude ke mně volat a já mu odpovím, budu s ním v soužení, vytrhnu ho.
Ale Jaebes volal k Bohu Izraele: Požehnej mi a rozšiř mé území. Tvá ruka ať je se mnou. Učiň, ať jsem ochráněn od zlého a nejsem trápen. A Bůh splnil to, oč žádal. – Žádej, co ti mám dát. Šalomoun Bohu řekl: … Nuže, dej mi moudrost a poznání, abych mohl vycházet před tímto lidem a vcházet. – Bůh dal Šalomounovi moudrost, přemnoho rozumnosti a rozum tak nezměrný jako písek na mořském břehu.
Ása volal k Hospodinu, svému Bohu. Řekl: Hospodine, jen ty jsi s to pomoci, postaví-li se mocný proti bezmocnému. … Hospodine, ty jsi náš Bůh, proti tobě člověk nic nezmůže! I porazil Hospodin Kúšijce před Ásou.
K tobě, jenž vyslýcháš modlitby, přichází veškeré tvorstvo.
Ž 91, 15; 1 Pa 4, 10; 2 Pa 1, 7–8.10; 1 Kr 5, 9; 2 Pa 14, 10–11 (EP); Ž 65, 3