Ranní čtení
Bůh setře každou slzu. … A smrti již nebude, ani žalu, … neboť první věci pominuly.
Navždy pohltí smrt a Panovník Hospodin setře slzy z každé tváře; potupu svého lidu odstraní na celé zemi, neboť Hospodin promluvil. – Tvé slunce již nezapadne a tvůj měsíc se neschová, protože Hospodin bude tvým věčným světlem a dny tvého smutku skončí. – A žádný obyvatel … neřekne: Jsem nemocen. Lid, který v něm bude bydlet, bude zproštěn viny. – Nebude už v něm slyšet zvuk pláče ani zvuk úpěnlivého křiku. – Žal a vzdychání utečou.
Chci je osvobodit z moci šeólu, vykoupit je ze smrti, kde jsou, smrti, tvé nákazy? Kde je, šeóle, tvůj mor?
Jako poslední nepřítel bude zahlazena smrt. – Tehdy se uskuteční slovo, které je napsáno: Smrt byla pohlcena ve vítězství.
Zj 21, 4; Iz 25, 8; Iz 60, 20; Iz 33, 24; Iz 65, 19; Iz 35, 10; Oz 13, 14 (MP); 1 K 15, 26.54
Večerní čtení
Posadil na nebeských místech v Kristu Ježíši.
Neboj se. Já jsem … ten Živý. – Otče, chci, aby i ti, které jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já.
Jsme údy jeho těla, z jeho masa a z jeho kostí. – On je hlavou těla, církve. On je počátek, prvorozený z mrtvých. – Vy jste v něm naplněni. On je hlavou.
Protože děti mají účast na krvi a těle, podobně i on se jich stal účastným, aby skrze smrt zahladil toho, kdo má vládu nad smrtí, totiž Ďábla, a osvobodil ty, kteří byli strachem ze smrti drženi po celý život v otroctví.
Neboť toto porušitelné tělo musí obléci neporušitelnost a toto smrtelné musí obléci nesmrtelnost. Když toto porušitelné tělo oblékne neporušitelnost a toto smrtelné oblékne nesmrtelnost, tehdy se uskuteční slovo, které je napsáno: Smrt byla pohlcena ve vítězství.
Ef 2, 6; Zj 1, 17–18; J 17, 24; Ef 5, 30; Ko 1, 18; Ko 2, 10; Žd 2, 14–15; 1 K 15, 53–54