Ranní čtení
Kdo může říci: Mám čisté srdce?
Hospodin shlíží z nebes na lidské syny, aby viděl, zda je někdo rozumný, zda někdo hledá Boha. Všichni se společně odvrátili a jsou zvrácení. Není, kdo by činil dobro, není ani jednoho. – Ti, kteří jsou v těle, se Bohu líbit nemohou.
Chtít dobro dokážu, ale konat už ne. Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci. – Všichni jsme jako nečistý a všechny naše spravedlnosti jsou jako poskvrněné roucho. Všichni jsme zvadli jako listí a naše viny nás odnášejí jako vítr.
Písmo uzavřelo všechno pod hřích, aby bylo dáno zaslíbení z víry Ježíše Krista těm, kdo věří. – Bůh byl v Kristu, když smiřoval svět se sebou a nepočítal lidem jejich provinění. – Řekneme-li, že žádný hřích nemáme, klameme sami sebe a pravda v nás není. Jestliže své hříchy vyznáváme, on je věrný a spravedlivý, aby nám hříchy odpustil a očistil nás od každé nepravosti.
Př 20, 9 (B21); Ž 14, 2–3; Ř 8, 8; Ř 7, 18–19; Iz 64, 5; Ga 3, 22; 2 K 5, 19; 1 J 1, 8–9
Večerní čtení
Zvedají proudy své vlnobití!
Nad majestátný hukot mnohých vod, nad mořský příboj je majestátný Hospodin na výšině. – Hospodine, Bože zástupů, kdo je jako ty? Jsi mocný, Hospodine, a tvá věrnost tě obklopuje. Ty panuješ nad majestátným mořem; když se pozvedají jeho vlny, ty je utišuješ.
Cožpak se mě nebudete bát? je Hospodinův výrok. Zdalipak se nebudete třást přede mnou, který jsem umístil písek jako hráz, věčnou hranici moře, kterou nepřekročí?
Když půjdeš přes vody, budu s tebou, a přes řeky, nezalijí tě.
Petr … kráčel po vodě a přišel k Ježíšovi. Ale když viděl silný vítr, dostal strach. Začal tonout a vykřikl: Pane, zachraň mě! Ježíš hned vztáhl ruku, zachytil ho a řekl mu: Malověrný, proč jsi zapochyboval?
Kdykoli bojím se, v tobě mám naději! Ž 93, 3; Ž 93, 4; Ž 89, 9–10; Jr 5, 22; Iz 43, 2; Mt 14, 29–31; Ž 56, 4 (B21)