Ranní čtení
Ústa mluví z přebytku srdce.
Ať ve vás bohatě přebývá Kristovo slovo ve vší moudrosti.
Víc než cokoliv jiného střež své srdce, protože z něj vycházejí prameny života. – V moci jazyka je smrt i život. – Ústa spravedlivého přemítají o moudrosti a jeho jazyk mluví o právu. V srdci má zákon svého Boha, jeho kroky nebudou nejisté.
Z vašich úst ať nevychází žádné špatné slovo, nýbrž jen takové, které je dobré k potřebnému budování, aby dalo milost těm, kdo je slyší.
My nemůžeme nemluvit o tom, co jsme viděli a slyšeli. – Uvěřil jsem, proto mluvím.
Ke každému, kdo se ke mně přizná před lidmi, se i já přiznám před svým Otcem, který je v nebesích. – Srdcem se věří k spravedlnosti a ústy se vyznává k záchraně.
Mt 12, 34; Ko 3, 16 (NBK); Př 4, 23; Př 18, 21; Ž 37, 30–31; Ef 4, 29; Sk 4, 20; Ž 116, 10 (EP); Mt 10, 32; Ř 10, 10
Večerní čtení
Doufám však, že tě brzo uvidím a že budeme spolu mluvit tváří v tvář.
Kéž bys roztrhl nebesa a sestoupil. – Jako laň dychtí po vodních tocích, tak má duše dychtí po tobě, ó Bože! Má duše žízní po Bohu, po živém Bohu! Kdy předstoupím, abych se ukázal před Boží tváří? – Chvátej, můj milý, buď jako srnec, jak samec gazely na horách provoněných.
Vždyť naše občanství je v nebesích, odkud také dychtivě očekáváme Zachránce, Pána Ježíše Krista. – Očekávajíce tu blahoslavenou naději, zjevení slávy velikého Boha a našeho Zachránce Ježíše Krista. – Boha, našeho Zachránce, a Krista Ježíše, naší naděje. – Ač jste ho neviděli, milujete ho.
Ten, který o tom svědčí, praví: Ano, přijdu brzy. Amen, přijď, Pane Ježíši! – A řeknou v onen den: Hle, toto je náš Bůh, očekávali jsme na něho a zachránil nás. Toto je Hospodin, na něhož jsme očekávali, jásejme a radujme se v jeho záchraně!
3 J 14; Iz 63, 19; Ž 42, 2–3; Pís 8, 14; Fp 3, 20; Tt 2, 13; 1 Tm 1, 1; 1 P 1, 8; Zj 22, 20; Iz 25, 9