Ranní čtení
Účast na jeho utrpeních.
Stačí, aby učedník byl jako jeho učitel a otrok jako jeho pán.
Opovržený a lidmi zavržený, muž bolestí, který znal nemoci; jako někdo, před nímž člověk skryje tvář, všemi opovržený, takže jsme si ho nevážili. – Že však nejste ze světa, ale já jsem si vás ze světa vybral, proto vás svět nenávidí.
Doufal jsem v soucit, leč nebylo ho. – Při mé první obhajobě nikdo při mně nebyl, nýbrž všichni mě opustili.
Lišky mají doupata a nebeští ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil. – Zde nemáme trvalé město, ale toužebně hledáme to budoucí.
S vytrvalostí běžme závod, který je před námi, upřeně hledíce k původci a dokonavateli víry Ježíši, který pro radost, která byla před ním, podstoupil kříž, pohrdnuv hanbou, a sedí po pravici Božího trůnu.
Fp 3, 10; Mt 10, 25; Iz 53, 3; J 15, 19; Ž 69, 21; 2 Tm 4, 16; Mt 8, 20; Žd 13, 14; Žd 12, 1–2
Večerní čtení
Oni … zvítězili pro krev Beránkovu.
Kdo bude žalovat na Boží vyvolené? Vždyť Bůh je ten, kdo ospravedlňuje! Kdo je ten, který je odsoudí? Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel, … je na pravici Boží. – Je to krev, která získává pro člověka smíření. – Já, Hospodin. Krev na domech, v nichž budete, bude vaším znamením; když uvidím tu krev, pominu vás.
Nyní tedy není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši a nechodí podle těla, ale podle Ducha.
Kdo jsou a odkud přišli tito, kteří jsou oblečeni v bílá roucha? To jsou ti, kteří přicházejí z velikého soužení a svá roucha vyprali a vybílili v krvi Beránkově.
Tomu, který si nás zamiloval a omyl nás od našich hříchů svou krví a učinil nás králi a kněžími svému Bohu a Otci – jemu buď sláva a moc na věky věků. Amen.
Zj 12, 11; Ř 8, 33–34; Lv 17, 11; Ex 12, 12–13; Ř 8, 1; Zj 7, 13.14; Zj 1, 5–6 (NBK)