Ranní čtení
Na tom jakoby trůnu kdosi vzhledem podobný člověku.
Člověk Kristus Ježíš, – Stal se podobným lidem… ukázal se v podobě člověka, – Protože děti mají účast na krvi a těle, podobně i on se jich stal účastným, aby skrze smrt zahladil toho, kdo má vládu nad smrtí.
Já jsem … ten Živý. Byl jsem mrtvý, a hle, žiji na věky věků. – Víme, že Kristus, když byl vzkříšen z mrtvých, už neumírá; smrt nad ním už nepanuje. Neboť smrtí, kterou zemřel, zemřel hříchu jednou provždy; a život, který žije, žije Bohu. – Což tedy, kdybyste viděli Syna člověka vystupovat tam, kde byl dříve? – Vzkřísil jej z mrtvých a posadil po své pravici v nebesích. – V něm tělesně přebývá veškerá plnost Božství.
Ačkoliv byl ukřižován ze slabosti, žije z Boží moci; vždyť i my jsme v něm slabí, ale budeme s ním žít z Boží moci
Ez 1, 26; 1 Tm 2, 5; Fp 2, 7; Žd 2, 14; Zj 1, 17–18; Ř 6, 9–10; J 6, 62; Ef 1, 20; Ko 2, 9; 2 K 13, 4 (NBK)
Večerní čtení
Tvé slovo mi navrací život.
První člověk, Adam, se stal duší živou, poslední Adam Duchem oživujícím.
Jako Otec má život sám v sobě, tak dal i Synu, aby měl život sám v sobě. – Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby zemřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mne, jistě nezemře na věčnost.
V něm byl život a ten život byl světlo lidí. Těm však, kteří ho přijali, dal pravomoc stát se Božími dětmi, těm, kteří věří v jeho jméno. Ti se nenarodili z krve ani z vůle těla ani z vůle muže, nýbrž z Boha.
Duch je ten, který obživuje, tělo nic neznamená. Slova, která jsem vám pověděl já, jsou duch a jsou život. – Boží slovo je živé, činné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až do rozdělení duše a ducha, kloubů a morku a je schopné rozsoudit myšlenky a postoje srdce.
Ž 119, 50; 1 K 15, 45; J 5, 26; J 11, 25–26; J 1, 4.12–13; J 6, 63; Žd 4, 12