Ranní čtení
Milovaní, milujme se navzájem, neboť láska je z Boha, a každý, kdo miluje, se z Boha narodil a Boha zná.
Boží láska je vylita v našich srdcích skrze Ducha svatého, který nám byl dán. – Nepřijali jste ducha otroctví, abyste se opět báli, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče! Sám ten Duch svědčí spolu s naším duchem, že jsme děti Boží. – Kdo věří v Syna Božího, má to svědectví v sobě.
V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh na svět poslal svého Syna, toho jediného, abychom skrze něho měli život. – V něm máme vykoupení skrze jeho krev, odpuštění našich provinění podle bohatství jeho milosti. – Aby ukázal v budoucích dobách oplývající bohatství své milosti v dobrotě k nám v Kristu Ježíši.
Milovaní, jestliže Bůh takto miloval nás, i my se máme navzájem milovat.
1 J 4, 7; Ř 5, 5; Ř 8, 15–16; 1 J 5, 10; 1 J 4, 9; Ef 1, 7; Ef 2, 7; 1 J 4, 11
Večerní čtení
Potupa mi láme srdce.
Není to ten syn tesařův? – Může být z Nazareta něco dobrého? – Neříkáme správně, že jsi Samařan a máš démona? – V moci vládce démonů vyhání démony. – My víme, že ten člověk je hříšný. – Svádí zástup. – Ten člověk se rouhá! – Hle, člověk žrout a pijan vína, přítel celníků a hříšníků!
Stačí, aby učedník byl jako jeho učitel a otrok jako jeho pán.
Je to totiž milost, snáší-li někdo bolesti kvůli svědomí před Bohem a trpí nespravedlivě. … K tomu jste přece byli povoláni, neboť i Kristus trpěl za vás a zanechal vám příklad, abyste šli v jeho šlépějích. On se nedopustil hříchu, ani lest nebyla nalezena v jeho ústech. Když mu spílali, neodplácel spíláním, když trpěl, nehrozil, ale předával vše tomu, jenž soudí spravedlivě. – Jste-li tupeni pro jméno Kristovo, jste blahoslavení.
Ž 69, 21; Mt 13, 55; J 1, 46; J 8, 48; Mt 9, 34; J 9, 24; J 7, 12; Mt 9, 3; Mt 11, 19; Mt 10, 25; 1 P 2, 19–23; 1 P 4, 14