Ranní čtení
Co bylo Zákonu nemožné, protože byl bezmocný kvůli tělu, to učinil Bůh, když poslal svého Syna v podobnosti těla hříchu a jako oběť za hřích a odsoudil hřích v těle.
Poněvadž Zákon má pouhý stín budoucího dobra, ne samu podobu těch skutečností, nemůže každoročně stejnými oběťmi, jež jsou stále přinášeny, nikdy učinit dokonalými ty, kdo s nimi přistupují. Což by nepřestali obětovat …? – Od všeho, od čeho jste nemohli být ospravedlněni v zákoně Mojžíšově, je v něm ospravedlňován každý, kdo věří.
Protože děti mají účast na krvi a těle, podobně i on se jich stal účastným, aby skrze smrt zahladil toho, kdo má vládu nad smrtí, totiž Ďábla, a osvobodil ty, kteří byli strachem ze smrti drženi po celý život v otroctví. Je přece jasné, že se neujímá andělů, ale ujímá se semene Abrahamova. A tedy musel být ve všem učiněn podobný bratřím.
Ř 8, 3; Žd 10, 1–2; Sk 13, 38–39; Žd 2, 14–17
Večerní čtení
Všichni zhřešili a postrádají Boží slávu.
Není spravedlivého, není ani jednoho. Není, kdo by činil dobro, není ani jeden. – Na zemi není spravedlivý člověk, který by konal dobro a nehřešil. – Jak může být neposkvrněný člověk narozený z ženy?
Stále platí zaslíbení pro vstup do jeho odpočinutí, bojme se tedy, aby se snad neukázalo, že někdo z vás je promeškal.
Já svá přestoupení uznávám, svůj hřích mám před sebou ustavičně. Hle, byl jsem zplozen v nepravosti, matka mě počala v hříchu.
Hospodin … odňal tvůj hřích, nezemřeš. – Které ospravedlnil, ty také oslavil. – Na odhalené tváři nás všech se zrcadlí slavná zář Páně, a tak jsme proměňováni k jeho obrazu ve stále větší slávě – to vše mocí Ducha Páně. – Pokud ovšem zůstáváte založení a pevní ve víře a neodchylujete se od naděje evangelia.
Abyste žili, jak je důstojné Boha, který vás povolává do svého království a slávy.
Ř 3, 23; Ř 3, 10.12; Kaz 7, 20; Jb 25, 4; Žd 4, 1; Ž 51, 5.7; 2 S 12, 13; Ř 8, 30; 2 K 3, 18 (EP); Ko 1, 23 (NBK); 1 Te 2, 12