Ranní čtení
Budou mým vlastnictvím, praví Hospodin zástupů, v den, který učiním.
Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi dal ze světa. Byli tvoji a mně jsi je dal; a tvoje slovo zachovali. Za ně prosím; neprosím za svět, ale za ty, které jsi mi dal, protože jsou tvoji a všechno mé je tvé, a co je tvé, je mé, a v nich jsem oslaven. Otče, chci, aby i ti, které jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já, aby viděli mou slávu, kterou jsi mi dal, neboť jsi mne miloval před založením světa.
Opět přijdu a vezmu vás k sobě. – Přijde, aby v onen den byl oslaven ve svých svatých a aby se stal předmětem obdivu ve všech těch, kdo uvěřili. – My živí, kteří tu budeme ponecháni, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích do vzduchu k setkání s Pánem. A tak už navždy budeme s Pánem. – Budeš skvostnou korunou v Hospodinově ruce a královským turbanem v dlani svého Boha.
Mal 3, 17; J 17, 6.9–10.24; J 14, 3; 2 Te 1, 10; 1 Te 4, 17; Iz 62, 3
Večerní čtení
Ukaž mi svou slávu!
Bůh, který řekl `ze tmy ať zazáří světlo´, osvítil naše srdce, aby nám dal poznat světlo své slávy ve tváři Kristově. – Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náruči Otcově, nám o něm řekl.
Po Bohu, po živém Bohu, žízní duše má: Kdy už půjdu a spatřím Boží tvář? – Mé srdce si opakuje tvoji výzvu: „Hledejte mou tvář.“ Hospodine, tvář tvou hledám.
Na odhalené tváři nás všech se zrcadlí slavná zář Páně, a tak jsme proměňováni k jeho obrazu ve stále větší slávě – to vše mocí Ducha Páně. – Otče, chci, aby i ti, které jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já, aby viděli mou slávu, kterou jsi mi dal, neboť jsi mne miloval před založením světa.
Ex 33, 18; 2 K 4, 6 (EP); J 1, 14.18 (EP); Ž 42, 3 (B21); Ž 27, 8 (EP); 2 K 3, 18 (EP); J 17, 24