Ranní čtení
Zármutek, který je podle Boha, působí pokání k záchraně, jehož nelze litovat.
Tu si Petr vzpomněl na Ježíšovo slovo, jak řekl: Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mne zapřeš. I vyšel ven a hořce se rozplakal. – Jestliže své hříchy vyznáváme, on je věrný a spravedlivý, aby nám hříchy odpustil a očistil nás od každé nepravosti. – Krev Ježíše Krista, jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu.
Dostihly mě mé viny, takže nemohu ani vzhlédnout; je jich víc než vlasů na mé hlavě, odvaha mě opustila. Kéž mě, Hospodine, zatoužíš vysvobodit! Hospodine, pospěš mi na pomoc!
Proto ty se navrať ke svému Bohu, zachovávej milosrdenství a právo, ustavičně čekej na svého Boha.
Oběť Bohu je zkroušený duch. Bože, ty nepohrdneš zkroušeným a pokořeným srdcem. – Uzdravuje ty, kdo mají zlomené srdce. – Oznámil ti, člověče, co je dobré a co od tebe Hospodin žádá: Jenom abys jednal podle práva, miloval milosrdenství a pokorně chodil se svým Bohem.
2 K 7, 10; Mt 26, 75; 1 J 1, 9; 1 J 1, 7; Ž 40, 13–14; Oz 12, 7; Ž 51, 19; Ž 147, 3; Mi 6, 8
Večerní čtení
Jak se ti daří? Ona odpověděla: Dobře.
Máme téhož Ducha víry.
Jako trestaní, ale ne usmrcovaní, jako zarmucovaní, avšak stále se radující, jako chudí, avšak mnohé zbohacující, jako nic nemající, a přece všechno vlastnící.
Ve všem jsme sužováni, ale nejsme vháněni do úzkých; býváme v nejistotě, ale nejsme zoufalí; jsme pronásledováni, ale nejsme opouštěni; jsme sráženi, ale nejsme ničeni. Stále nosíme na svém těle Ježíšovo umírání, aby byl na našem těle zjeven i Ježíšův život. Proto neochabujeme; i když náš vnější člověk chátrá, ten vnitřní se však den ze dne obnovuje. To naše nynější lehké soužení nám totiž působí nesmírně veliké břímě věčné slávy, když nehledíme na věci viditelné, ale na neviditelné; neboť viditelné věci jsou dočasné, neviditelné však věčné.
Milovaný, především si přeji, abys ve všem prospíval a byl zdráv, tak jako prospívá tvá duše.
2 Kr 4, 26; 2 K 4, 13; 2 K 6, 9–10.; 2 K 4, 8–10.16–18; 3 J 2 (NBK)