Ranní čtení
Aby skrze smrt zahladil toho, kdo má vládu nad smrtí.
Náš Zachránce Kristus Ježíš. On zničil smrt a skrze evangelium vyvedl na světlo život a neporušitelnost. – Navždy pohltí smrt a Panovník Hospodin setře slzy z každé tváře; potupu svého lidu odstraní na celé zemi, neboť Hospodin promluvil. – Když toto pomíjivé oblékne nepomíjivost a toto smrtelné oblékne nesmrtelnost, tehdy se uskuteční to slovo, které bylo napsáno: „Smrt byla pohlcena ve vítězství.“ „Kde je, ó smrti, tvůj osten? Kde je, ó peklo, tvé vítězství?“ Ostnem smrti je pak hřích a mocí hříchu Zákon. Ale díky Bohu, který nám dává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista!
Neboť Bůh nám nedal ducha bázlivosti, nýbrž ducha moci a lásky a rozvahy. – I kdybych šel údolím nejhlubší tmy, nebudu se bát zlého, neboť ty jsi se mnou. Tvé žezlo a tvá hůl mě potěšují.
Žd 2, 14; 2 Tm 1, 10; Iz 25, 8; 1 K 15, 54–57 (NBK); 2 Tm 1, 7; Ž 23, 4
Večerní čtení
Kudy vede ta cesta, na níž sídlí světlo?
Bůh je světlo a není v něm žádná tma. – Pokud jsem na světě, jsem světlo světa.
Řekneme-li, že s ním máme společenství, a přitom chodíme v temnotě, lžeme a nečiníme pravdu. Jestliže však chodíme v tom světle, jako on je v tom světle, máme společenství mezi sebou a krev Ježíše Krista, jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu. – Abyste děkovali Otci, který nás uzpůsobil k účasti na dědictví svatých ve světle. On nás vysvobodil z vlády temnoty a přenesl do království svého milovaného Syna, v němž máme skrze jeho krev vykoupení, totiž odpuštění hříchů.
Vy všichni jste synové světla a synové dne. Nepatříme noci ani tmě. – Vy jste světlo světa. Nemůže být ukryto město ležící na hoře. Tak ať vaše světlo září před lidmi, aby uviděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci, který je v nebesích.
Jb 38, 19; 1 J 1, 5; J 9, 5; 1 J 1, 6–7; Ko 1, 12–14 (NBK); 1 Te 5, 5; Mt 5, 14.16