Ranní čtení
Ať ti Hospodin žehná a chrání tě!
Hospodinovo požehnání obohacuje a námaha k němu nic nepřidá. – Ty, Hospodine, žehnáš spravedlivému, jako pavézou ho obklopuješ přízní!
Nedovolí, aby tvá noha uklouzla, tvůj strážce nedříme. Ano, strážce Izraele nedříme a nespí. Hospodin je tvůj strážce, Hospodin je ti stínem po pravici. Hospodin tě bude chránit ode všeho zlého, bude chránit tvou duši. Hospodin bude chránit tvé vycházení i vcházení od nynějška až navěky. – Já, Hospodin, jsem její strážce, co chvíli ji budu zavlažovat; aby jí někdo neublížil, budu ji střežit v noci i ve dne.
Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal. … Dokud jsem byl s nimi ve světě, zachovával jsem je a střežil ve tvém jménu, které jsi mi dal.
Pán mě vysvobodí od každého nepřátelského činu a zachová pro své nebeské království. Jemu buď sláva na věky věků! Amen.
Nu 6, 24; Př 10, 22; Ž 5, 13; Ž 121, 3–5.7–8; Iz 27, 3; J 17, 11–12; 2 Tm 4, 18
Večerní čtení
Ježíš zaplakal.
Muž bolestí, který znal nemoci. – Nemáme takového velekněze, který by s námi nemohl soucítit v našich slabostech.
Slušelo se totiž na toho, pro něhož je všechno a skrze něhož je všechno, když mnoho synů přivedl do slávy, aby skrze utrpení učinil dokonalým původce jejich záchrany. – Ačkoli to byl Syn, naučil se poslušnosti tím, co vytrpěl.
Já jsem nebyl vzpurný. Zpět jsem neustoupil. Svá záda nastavuji těm, kdo mě bijí, a své tváře těm, kdo rvou můj vous; tvář neskrývám před potupou a slinou.
Hle, jak ho měl rád. – Je přece jasné, že se neujímá andělů, ale ujímá se semene Abrahamova. A tedy musel být ve všem učiněn podobný bratřím, aby se stal milosrdným a věrným veleknězem v Božích věcech, k usmíření hříchů lidu.
J 11, 35; Iz 53, 3; Žd 4, 15; Žd 2, 10; Žd 5, 8; Iz 50, 5–6; J 11, 36; Žd 2, 16–17