Ranní čtení
Nevzdaluj se ode mě, neboť soužení je blízko.
Dokdy, Hospodine, na mě budeš zapomínat? Navěky? Dokdy budeš přede mnou skrývat svou tvář? Dokdy se budu muset radit jen se svou duší a v srdci mít každého dne žal? – Neskrývej přede mnou svou tvář, neodvracej se hněvivě od svého otroka, býval jsi mou pomocí. Nenech mě, neopouštěj mě, Bože, má spáso!
Bude ke mně volat a já mu odpovím, budu s ním v soužení, vytrhnu ho a obdařím ho slávou. – Hospodin je blízko všem, kdo k němu volají, všem, kdo ho vzývají v pravdě. Touhu těch, kdo se ho bojí, naplňuje, slyší jejich volání o pomoc a zachraňuje je.
Nezanechám vás jako sirotky, přijdu k vám. – A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání tohoto věku.
Bůh je naším útočištěm i silou, velkou pomocí, kterou nacházíme v souženích. – Jen u Boha je utišení mé duše; od něj pochází má spása. Jen se ztiš před Bohem, má duše, vždyť od něj je má naděje.
Ž 22, 12; Ž 13, 2–3; Ž 27, 9; Ž 91, 15; Ž 145, 18–19; J 14, 18; Mt 28, 20; Ž 46, 2; Ž 62, 2.6
Večerní čtení
Buď posvěceno tvé jméno.
Nebudete se klanět jinému bohu, neboť Hospodin, jehož jméno je Žárlivý, je Bůh žárlivý.
Kdo je mezi bohy jako ty, Hospodine? Kdo je jako ty, vznešený v svatosti, budící bázeň slavnými skutky, činící divy? – Svatý, svatý, svatý Pán, Bůh Všemohoucí.
Klaňte se Hospodinu v slávě svatyně. – Viděl jsem Panovníka sedícího na trůnu vysokém a vyvýšeném a lem jeho roucha naplňoval chrám. Nad ním stáli serafové. A jeden na druhého volal: Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů; celá země je plná jeho slávy! I řekl jsem: Běda mi, jsem zničen. – Slyšel jsem tě jen z doslechu, a nyní tě vidělo mé oko. Proto odvolávám (přel.: jsem vinen).
Krev Ježíše Krista, jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu. – Abychom dostali podíl na jeho svatosti. – Když tedy, bratři, máme smělou důvěru, že smíme vstoupit do svatyně Ježíšovou krví, přistupujme s opravdovým srdcem.
Mt 6, 9; Ex 34, 14; Ex 15, 11; Zj 4, 8; 1 Pa 16, 29; Iz 6, 1-3.5; Jb 42, 5–6; 1 J 1, 7; Žd 12, 10; Žd 10, 19.22