Ranní čtení
Proto se zjevil Syn Boží, aby zmařil skutky Ďáblovy.
Neboť náš zápas není proti krvi a tělu, ale proti vládám, proti autoritám, proti světovládcům této temnoty, proti duchovním mocnostem zla v nebeských oblastech. – Protože děti mají účast na krvi a těle, podobně i on se jich stal účastným, aby skrze smrt zahladil toho, kdo má vládu nad smrtí, totiž Ďábla. – Tak odzbrojil vlády a autority a veřejně je vystavil na odiv, když je vedl triumfálním průvodem v něm. – Uslyšel jsem mocný hlas v nebi, který říkal: Nyní přišla záchrana, moc a kralování našeho Boha a pravomoc jeho Krista, neboť byl svržen žalobce našich bratří, který je obviňoval před naším Bohem dnem i nocí. Oni nad ním zvítězili pro krev Beránkovu a pro slovo svého svědectví; a nemilovali svou duši až na smrt.
Budiž dík Bohu, který nám dává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista.
1 J 3, 8; Ef 6, 12; Žd 2, 14; Ko 2, 15; Zj 12, 10–11; 1 K 15, 57
Večerní čtení
Marnost všech marností, všechno je to marnost.
Naše léta hasnou jako povzdech. Časy našich let, je jich sedmdesát, a je-li člověk při síle, osmdesát. A jejich pýchou je jen trápení a nepravost, proto rychle pomíjejí a my odlétáme.
Máme-li naději v Kristu jen v tomto životě, jsme nejubožejší ze všech lidí. – Neboť zde nemáme trvalé město, ale toužebně hledáme to budoucí. – Já Hospodin jsem se nezměnil. – Vždyť naše občanství je v nebesích, odkud také dychtivě očekáváme Zachránce, Pána Ježíše Krista, který přetvoří tělo naší poníženosti ve stejnou podobu těla jeho slávy působením, kterým je mocen si také všecko podmanit. – Neboť tvorstvo bylo poddáno marnosti; ne dobrovolně, ale kvůli tomu, který je poddal, a má naději.
Ježíš Kristus je tentýž včera i dnes, i na věky. – Svatý, svatý, svatý Pán, Bůh Všemohoucí, ten, který byl a který jest a který přichází.
Kaz 1, 2; Ž 90, 9–10; 1 K 15, 19; Žd 13, 14; Mal 3, 6; Fp 3, 20–21; Ř 8, 20; Žd 13, 8; Zj 4, 8