Mat. 6, 24
Sk. ap. 27, 20–26
Př. 30, 9
V Horském kázání je řada výroků, které Pán Ježíš pronesl při určité příležitosti a z docela určitého podnětu. Když však výrok je oddělen od situace, v níž byl vysloven, ztrácí někdy víc někdy méně svou působivost a výraznost. A tak je tomu i v podobenství o tom, že člověk nemůže sloužit současně Bohu a mamonu. Z textu, v němž je proti Bohu stavěn „mamon“ či „mamona“, by se mohlo zdát, že „mamona“ je božstvo, ale zatím se nenašlo nic, co by svědčilo, že toto záhadné slůvko je jméno pohanského božstva. Není ve Starém zákoně ani v jiné staré literatuře. Vyskytuje se jen ve starých židovských výkladech, a tam označuje buď majetek, nebo zisk, ale vždy nějak nečestně a na úkor druhých získaný. A tak je také použil Pán Ježíš. On dobře poznal, jak majetek člověka zotročuje, zaslepuje a pokřivuje a jej staví proti plné důvěře a naději v Boha. Musíš se rozhodnout! „Nemůžeš sloužit Bohu a mamonu.“ Buď budeš důvěřovat, že v rukou Božích je vše, co máš, i tvůj život, anebo budeš spoléhat na to, co máš, v bláhové naději, že hmotné věci, ať jakéhokoliv druhu, ti mohou zabezpečit tvou lidskou existenci.
Pán Ježíš zde ovšem neříká nic nového. Už proroci znali svod majetku a starozákonní básník, autor Přísloví, prosí, aby ho Pán Bůh chránil nejen před chudobou, ale i před bohatstvím. To proto „abych snad nasycen jsa, tě nezapřel a neřekl: kdo jest Hospodin? A abych zchudna, nekradl a nebral naprázdno jméno Hospodina Boha svého.“ /Př. 30, 9/
V Bibli je vůbec mnoho míst, která ukazují, jak ti, kteří svým srdcem přilnou k majetku, přestávají dbát o Boží vzkazy a napomínání, a domnívají se, že v životě všechno zmohou svou šikovností, a to nejcennější v životě že je zisk, majetek. Všimněme si aspoň jednoho z nich. Je zapsáno ve Sk. ap. v 27. kap. Je zajímavé tím, že obsahuje velice podrobně plavbu na moři, tak podrobně, že to mohl zapsat opravdu jen očitý svědek.
Vypravuje se tam, jak na podzim roku 60 po Kr. byl Pavel s 200 jinými vězni posazen na kupeckou loď plující na Kypr a pak dál do Malé Asie, kde přesedli na plachetnici, vezoucí do Evropy obilí. Poblíž ostrova Kréty je zastihlo špatné počasí. Pavel, zkušený mořeplavec, který se již mnohokrát plavil po Středozemním moři, jim radil, aby přezimovali na Krétě. Oni však odmítli. Proč? Pospíchali na západ, aby tam prodali obilí. Tady, na Krétě, kde nebylo skladiště ani kupců, by se obilí znehodnotilo a oni by měli menší zisk. Nedbali Pavlova napomínání a jeho moudrých rad a kvůli zisku vypluli do podzimních bouří. Octli se brzy v hrozných nesnázích. Bouře byla tak prudká, že roztrhla plachty, utrhlo se kormidlo a oni byli bezmocně zmítáni sem a tam. Nad to přetížené lodi hrozilo i další nebezpečí, že se rozlomí. S nasazením života sice plavci loď obtočili silnými lany, ale ani to nestačilo, a tak jen aby zachránili holý život, museli celý náklad obilí naházet do moře. Ale ani to nestačilo. Museli lodi ulehčit, a tak nakonec vyhodili vše, co měli, nářadí i zásoby. Ale vše bylo marno. Kde bylo to, v co skládali naději? Kde bylo obilí a toužebný zisk? Zdálo se jim, že teď ztrácí i život. V textu čteme: „Po mnoho dní se neobjevovalo slunce ani hvězdy, dorážela nemalá bouře, nakonec zmizela každá naděje, že budeme zachráněni.“ /20/
Byla to jistě těžká situace, do níž se v honbě za ziskem dostali. Není nic hroznějšího, než když člověk takto ztratí veškerou naději, když nevidí nikde ani jiskérku světla. Když mu připadá, že bouře, jež jím zmítá, je stále větší a větší. Snad mnozí z vás jste se v takové situaci octli. Někdy to bylo při vážném onemocnění, jindy zas, když před vašima očima umíral někdo vám blízký a jindy při nějakých obtížích a nesnázích hmotných. Žádný život není prost temných chvil. Ale Pavel nám zde ukazuje, že Pán Bůh má vše ve svých rukách, že vše, co se s námi děje, řídí dle své vůle a k určitému cíli.
Proto když viděl, že ztratili všechnu naději, předstupuje před ně jako apoštol, jako Boží vyslanec. Byl vězeň, v okovech a bezmocný, ale nedbal těchto vnějších okolností a jak říká text: „Postavil se mezi ně a řekl: Muži, měli jste mě poslechnout a mohli jste se uvarovat této svízele a ztráty.“ To nejprve. Ukázal jim, kam je zavedlo, že důvěřovali jen sobě a že se příliš starali o své zboží, o zisk, že nedbali Božích výstrah. Neboť to je důležité, slyšet toto napomenutí. Ale on se s tím nespokojil. „I nyní vás napomínám, abyste byli dobré mysli, neboť nenastane ztráta života nikomu z vás kromě lodi!“ /22/ Snad udiví, jak Pavel mohl s takovou jistotou říci, že sice všechno ztratí, ale život zachovají. Mohl to říci, protože mu to řekl sám Pán. Ve zvláštním vidění jej ujistil, aby se nebál, že nezahynou, protože Bůh s ním má ještě své plány: „Zjevil se mi totiž v noci anděl Boha, jemuž náležím a sloužím, a řekl mi: Neboj se, Pavle! Musíš se postavit před císaře, a hle, Bůh ti dává darem všecky, kdo s tebou plují.“ A hned dodal, aby byli dobré mysli a důvěřovali Bohu. A Pavel opravdu celým srdcem Bohu důvěřoval a na jeho slovo spoléhal. Po celý svůj život. A nikdy nebyl zklamán. A tak tomu bylo i nyní. Uplynulo sice ještě 16 dnů, ale pak je bouře zahnala k Maltě. Loď se nárazem rozbila, ale všichni, lodníci i vězňové, se zachránili. Ještě dnes se tam ukazuje místo, kde byli vytaženi na břeh. 10. února slaví svátek „ztroskotání“. Shromažďují se na břehu a vydávají svědectví o Boží moci, jež věrné ochraňuje a i z velké bouře zachraňuje.
Nic není vzácnějšího nad to. Pravda, moderní lidé, odchovaní vědou a technikou, příliš s Božími plány a s Boží péčí nepočítají, ale napomenutí Pána Ježíše o službě dvěma pánům platí i dnes. Pravá víra ví, že člověk, ať chce či nechce, je v Božích rukou a že ani majetek ani jakákoliv hmotná věc nezabezpečí mu život, leč jen Bůh sám. Důvěřuj mu, i tehdy, když na tebe dopouští bouři a ztroskotání. Protože tě miluje, tak miluje, že poslal Syna svého, aby se za nás obětoval. I za nás zemřel, abychom my živi byli.
Ten, kdo spoléhá na věci časné, pomíjivé, na zlato, stříbro a drahé kamení, bude zklamán. Ten však, kdo počítá s Boží láskou a péčí, nebude zahanben. Amen.
Homilie na Horské kázání Mojmír A. Beneš (začátek roku 1962)